DomovFAQHľadaťRegistráciaZoznam užívateľovUžívateľské skupinyPrihlásenie

Share | 
 

 Ziky Ac Yanto

Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Goto down 
AutorSpráva
Ziky Ac Yanto

avatar

Počet príspevkov : 40
Registration date : 19.05.2008

OdoslaťPredmet: Ziky Ac Yanto   So 24 máj 2008, 09:39

Takže musim první napsat, že to není přesně to, co sme hráli s kámoškou... Dalo by se to nazvat "NEW life Ziky Ac Yanto"...
Nebudu vám psát žádný info o postavách, ani o minulosti a podobně, protože se to všechno dovíte během vyprávění. 1. dílek vám sem dám hned, a doufám, že odpovíte - ať už kladně či záporně Smile Jsem amatér a začala sem to psát asi před rokem, ale teď to vylepšuji, protože to co sem psala předtím sem psala na papír, a teď to je někde fuč Cool
Tak... du na to Laughing


Naposledy upravil Ziky Ac Yanto dňa Po 26 máj 2008, 18:31, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ziky Ac Yanto

avatar

Počet príspevkov : 40
Registration date : 19.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Ziky Ac Yanto   So 24 máj 2008, 10:56

"Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr" ozvalo se hlasité řinčení černo-fialově zbarveného mobilu, polepeného zezadu samolepkamy vlků a gepardů. Mobil ležel na nočním stoulku vedle postele, téř černo-fialové a z povlečením, na kterém jsou vyšity obrázky vlků a gepardů. V této posteli ležela dívka. Byla celá zahalena peřinou, jen pár pramínků černých, dlouhých, velice lesklých a celkově krásných vlsů vykukovalo z dívčinina úkrytu. Znovu ten stršlivý zvuk, který se jí přez citlivé uši dostával do mozku a do nervů. Z pod peřiny se ozvlo slaboulinké vzdychnutí a zaúpění a peřina se nepatrně pohla. "Crrrrrrrrrrrrrrrrr" se opět ozvalo a teď už toho dívka měla dost. Peřina byla v mžiku na zemi a mobil ležel přepůlený a utichlý na tom samém stolku. Dívka, která měla ty krásné vlasy, měla též černé, hluboké oči. Jejich černota se přelila i přes bělmo, kterému by se teď dalo říkat čermo. Bylo jí kolem 14/15 a na sobě měla černé kimono s fialovým páskem, na kterém se jí z rychlých pohybů bimbala malá věc v podobě přesýpacích hodin, ve které asi byla nějaká tekutina podobná vodě, nebo něčemu stejně zbarvenému. Celá věcička byla nejspíš z fialového skla. Na krku dívka měla černý provázek a na něm ještě černější hroty podobné krokodýlím zubům, z nichž byl ten prostřední největší. Potom by si každý všiml jejích černých nehtů, které od oka měřili asi 5/6 centimetrů a zašpičatělé, které se nacházeli na dlouhých prstech, ve kterých dívka držela rukojeť dlouhého, ale zároveň tenkého a až nebezpečně ostrého meče s černo-fialovou rukojetí. Dívka byla pobledlá a vlasy jí sahaly téměř na zem. Objevil se jí na rtech výtězný úsměv, který byl tak nepatrný, že by si ho nikdo nevšiml. Ale vzápětí si dívka uvědomila, co udělala a meč okamžitě zasunula do stejně zbarvené pochvy, jako byla jeho rukojeť. Strčila ho pod polštář a pak vzala mobil do ruky. S vyplazeným, červeným jazykem se pokoušela strhnout šetrně celé a zachovalé samolepky. Když byla hotova, hodila je do umyvadla naplněného, pro obyčejného člověka, nepřirozeně ledovou vodou. Pak je ihned vytáhla a položila je na stolek, na kterém měla černou kouli, podobající se těm věšteckým, věštecké kameny, svíčky a plno dalších magických muletů věciček. Zapálila všech 15 svíček a koukla ven z malého okna. Byla ještě tma - nejspíš tři hodiny ráno. "Pravý čas" pomyslela si dívka a nechala stolek stolkem. Odešla do tmavě fialové koupelny. Stála u umyvdla, nad kterým bylo zrcadlo s poličkou a na poličce zubní kartáček a hygienické potřeby. Vedle černého umyvadla byl věšák na ručníky. Potom v koupelně byla jen černá vana, sprcha, záchod, dvě skřínky, šampóny, mýdla a ostatní serepatičky. Po jejích tvářích začala stékat voda a oči se zavřeli. Jejich ochránci byli dlouhé a husté řasy uhlově zbarvené. Pak poslepu sáhla na poličku pro kartáček a pastu. Otevřela oči tak prudce, až z namočených řas odletělo pár nepatrných kapek. "Pro Vás ta nejlepší pasta..." četla nahlas tichým, sotva slyšitelným, chladným, ale přesto půvabným a krásným hlasem "..., protože Vaše zuby - Váš úsměv - Vaše kouzlo! Tikky je tu právě pro Vás. To jsou kraviny" zavrtěla hlavou a vymáčkla si bezmála polovinu pasty na kartáček. Začala si čistit zuby, které už nemohli být bělejší. Zvlášť její poměrně dlouhé špičáky. Její ostatní zuby byli též do špičky, ale normálně krátké, až na ty čtyři... Nikdy nejedla s někým, komu plně nedůvěřovala, a když už se MUSELA fotit, tak se nikdi neusmívala. Vlastně... Neusmívala se ani, když se nefotila. Znovu si opláchla obličej a následně se utřela do ručníku. Poodstoupila několik kroků ke skřínce mezi vanou sprchou, otevřela ji a pak se rovně postavila. Noční kimono jí volně padalo přes ramena, pak kolem pasu a jeho pád zkončil na zemi. Dívka, která teď na sobě měla jen spodní prádlo kimono zvedla a pověsila na ramínko, které pak pověsila i s kimonem do skříně. Vlezla do sprchy a pustila studenou vodu.Když po 10 minutách vylezla z její "lázně", oblékla si její obvyklé a zároveň nejoblíbenější oblečení - černé tepláky, které jí byli těsné, ale dole byli jako zvony, nahoře měli místo gumy fialový pásek, kolem kterého teď byla omotána ona malá, skleněná, fialová věc. Potom si dívka oblékla triko, které mělo dlouhé rukávy, které byli podobné kalhotům - upínali se na ruce, jen u zápěstí, které přesahovali, se rozpínali. Tričko bylo dívce akorát pod prsa a bylo u krku podobné roláku. Triko mělo na obouch koncích, u krku i na opačné straně, stejný pásek jako na kalhotách. Dívka pak sáhla so skříňky, z níž vytáhla černé tenisky, s fialovo-bílýma tkaničkama. Obula si je a odešla z místnosti. Zůstala stát na chodbě a rozhlížela se. Nejspíš se rozhodla udělat si snídani. Vstoupila do kuchyně, která byla tmavě šedá. Přistoupila k lednici a vytáhla z ní banán a mandarinku. Mandarinka byla vmžiku oloupaná pomocí dívčiných nehtů. A banán oloupala také. Oba kusy potravin nakrájela na malé kostičky a dala do misky, do které poté nasypala cukr. Misku hodila asi na 1,5m vzdálený stůl, vzal lžičku, posadila se ke stolu a začala jíst. Když dojedla. Misku strčila do dřezu a chvíli váhala, co bude dělat. Najednou si na něco vzpoměla, koukla na hodinky a vyvalila oči - už bylo 06:30 a za 15 minut jí jel autobus do nové školy. Vběhla do ložnice, popadla batoh, pochvu s mečem, peněženku a pár nožíků, které v mžiku byli zastrkané za páskem a zahaleny dlouhým černým kabátem s vysokým límcem. Batoh si přehodila přes záda, prohlédla se v zrcadle a vyběhla ven, zamkla byt a běžela k bungru.


EDIT1: Tak jak se vám to líbí? Zatim nic moc, ale pracuju na 2. dílku Smile
EDIT2: Upravila sem písmo, ale ty odstavce dodělávat v tomhle díle nebudu @ , pro příště se polepším Razz
EDIT3: myslela sem, že napíšete komentíky, a vono nic Cool


Naposledy upravil Ziky Ac Yanto dňa Po 26 máj 2008, 18:36, celkom upravené 1 krát.
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sime

avatar

Počet príspevkov : 510
Registration date : 31.01.2008

OdoslaťPredmet: Re: Ziky Ac Yanto   So 24 máj 2008, 12:00

Zatím jsem to nečetla, ale chystám se. Jinak - doporučuju ti dělat odstavce @
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://sime.blog.cz
Ziky Ac Yanto

avatar

Počet príspevkov : 40
Registration date : 19.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Ziky Ac Yanto   Št 29 máj 2008, 23:56

Takže lidiškové!
K napsání třetího dílku vás strááášně potřebuju (doufam, že rádi vymýšlíte postavy Very Happy )

Tenhle příběh se teď odehrává v reál světě a já potřebuju postavy, který budou působit kolem Ziky a tak Smile
Vymyslete třeba 1, nebo taky třeba 15, to je fuk, ale čím víc - tím líp!

Jestli něco vymyslíte, tak potřebuju tyhle údaje:

-JMÉNO, význam
-VĚK, ŽIVEL, ZNAMENÍ, narozeniny
-POVAHA
-ZÁJMY a ZÁLIBY
-RODINA - VZTAHY
-PŘÁTELÉ - PARTA, VZTAHY apod.
-BYDLENÍ (RODINNÝ DŮM, PODNÁJEM) PROČ (OD DĚTSTVÍ, PŘISTĚHOVÁNÍ...)
-MINULOST (pokud není zajímavá, není ntná)
-POSTAVA (kladná/záporná) - to sem od vás okoukala Razz
-VZHLED (vlasy, oči, oblečení, doplňky...)

Slova velkejma písmenama jsou NUTNÉ a malýma nenutný, ale bylo by lepší je tam mít Smile
Tak doufam, že už někdo písne Cool a pomůže mi Laughing
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ziky Ac Yanto

avatar

Počet príspevkov : 40
Registration date : 19.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Ziky Ac Yanto   Pi 30 máj 2008, 01:02

Dívka běžela úzkou lesní pěšinou. Podzimní listí, které padalo seschlé k zemi se jí zaplétalo do vlasů. Dívka zpomalila do kroku. Během pár minut uběhla už skoro celou trasu. Dívka napjatě poslouchala a napínala sluch. Také zbystřila zrak, ale pohybovala se stejně pružně a svižně. Nenápadně sáhla po třech a třech shinoby-jehlách a rozeběhla se ještě větší rychlostí. Nikde nic neviděla, ale přesto nezpomalovala. Běžela do kopce, kde pěšinka zarůstala. Protáhla a zrychlila krok. Byla na vrcholku kopce a před ní se vynořila jeskyně. Na chvilku se zastavila, rozhlédla a pokračovala v běhu. Vchod do jeskyně byl úzký, jen tak, že se tam člověk stěží protáhl, ale dívka vyskočila do vzduchu. Byla vysoko, a teď jakoby "letěla" dopředu. Pomalu klesala na povrch jeskyně. Nahoře zůstala stát a pak skočila do díry, která byla zamaskována větvemi stromů. Dívka byla v jeskyni, kde byla strašná tma. Přesto se pohybovala plynule a rozeznávala stěny a stropy. Dívka pořád běžela. Vběhla do prostorné haly. Něco zamumlala tichým hlasem a znělo to jako nadávka "Kunoichy" - to v její řeči znamenalo "ninja žena". Dívka něco ve tmě nahmatala. Asi nějakou páku. Zatáhla. Místnost byla osvětlena, i když nikde žádné světlo vidět nebylo. Černovláska se vrhla k poličkám s deskami a vytáhla tmavě modré desky. Strčila je do batohu, udělala pár pečetí a zmizela.

Jinde
Černovláska s batohem na zádech běžela směrem k velké budově, která ležela na opačném kraji města, než její sídlo.
Vešla velikými, vchodovými dveřmi dovnitř. Viděla před sebou dlouhou chodbu a po obou jejích stranách šatny. Kousek naproti, vlevo viděla černovláska chlapce, který chodil do 9.třídy, stejně jako ona. Právě si podával holčičku z prvního stupně a jeho partička si postávala kolem a posmívala se dívčině.
"Trouba. Počítám do tří, a jestli ji nepustí..." teď do dívčinky začal surově šťouchat "... Tak O.K. TŘI!" říkala si pro sebe a když dořekla jedno z jejích nejoblíbenějších čísel, vyrazila. Po cestě vytáhla tři a tři jehly a když chlapce třikrát v rychlosti blesku oběhla, zastavila se a všech šest jehel hodila na toho, jež si dovoloval na dívku. Jehly se mu zabodli do zad.
"Slavný, obávaný Thomas Aberth, že?"
"Kdo si ty?" zavrčel mladík a snažil se vytáhnout si nezvané hosty ze zad.
"Ziky Ac Yanto." řekla dívka chladně, tiše, znuděně, ale přese všechno to důležitě a půvabně "Pojď sem." řekla milejším hlasem k dívčině, která okamžitě přicupitala.
Měla blond vlasy a zářivě modré oči. Její milý úsměv byl schován za strachem.
"Strach by se změnil na vztek, nebo nenávist a byl by z ní hotový... NE! Ziky, nemysli na ně. Na ně na všechny si zapomněla, jasný?!" přemýšlela Ziky a při pomyšlení na NĚ měla slzy na krajíčku "NE. Teď tu máš toho kluka, kterej má kudrnatý hnědý vlasy a zakalený hnědý oči, se kterým musíš vyřešit tenhle problém. Vždyť kvůli němu tu si!" Ziky koukala na Thomase, ale přitom si všimla, že pár, který milostně hašteřil, i několik dalších lidí přihlížejí této podívané. V duchu se usmála, ale venku nedala nic znát.
"Jak se jmenuješ?" řekla mile k holčičce.
"Já jsem... jsem Jesie..." zakoktala dívka
"Připomíná mi mojí matku... Ziky!!! Dost. Copak n tom záleží? Má její vlasy, jméno a oči, ale to nic neznamená, jasný? Není jako byla ONA. Není a nebude, protože si slíbila JEMU, že TO neuděláš." Ziky nevěděla, co se děje. Thomas si všiml její nepozornosti a skočil po ní. Strčil ji a Ziky padala.
"Už zase? Jako v Akademii" usmála se.
"Tak co? Máš dost? Přestaneš se mi plést do života?" řekl povýšeně Thomas a koukl na bandu, která se černovlásce smála a pohihňávala.
Ziky ale na zem nedopadla. Těsně nad zemí se otočila, udělala něco podobného saltu a dopadla na obě těsně za Thomase. Ten jen valil oči, protože to, co černovlasá dívka udělala bylo na něj příliš rychlé a nenormální...
Ziky přesně věděla, co musí udělat. Všechno se seběhlo rychleji, než se šíří zvuk, nebo blesk. O tom nebyl čas uvažovat. Ziky sáhla k pasu, vytáhla z pochvy její dýku, vyskočila, otočila se a dopadla před Thomase. Chytla ho za levou ruku a mezi zápěstí a loket mu dýkou něco načmárala. Když byla hotova. vyskočila a jen tak tak se uhnula úderu jednoho z Thomasovo kumpánů.
„Vážně vám to stojí za to?“ ozvala se opět Ziky „Myslím, že by jste toho měli nechat…Radím vám dobře, jestli toho nenecháte…“
„… tak to řekneš mamince? Máme se bát písklete, jako si ty?“ ozval se jeden kumpán, ale Thomas ho zarazil a přivolal k sobě „Tomy, pojď sem, musím ti něco říct.“
Tomy připochodoval k šéfovi a ten mu začal šeptat: „Tomy, víš kdo to je? Já ji neznám, takže tu bude nejspíš nová, a víš co se stane, když si budeš dovolovat na nováčky, který tě tu neznaj a neuctívaj. Dala na frak mě i Sidovi, a ten dokáže spráskat všechny…“ Thomas se při tichém proslovu držel za postižené místo. Ziky to vše pozorovala s úsměvem. Hoši totiž nevěděli, že Ziky má takový sluch, jako měla a nevěděli ani, že celý jejich tichý rozhovor slyší.
„Dej sem stovku a nebudeme ti hlavu strkat do záchodu.“ Prohlásil po domluvě Tomy.
„Dej sem pětistovku a já vás nechám na pokoji.“ Řekla Ziky a sama se divila, jak dobře umí obchodovat
Všichni z bandy vyvalili oči a přihlížející na tom nebyli o nic lépe. Jen Ziky věděla, co se doopravdy děje a jak se chovat „Tak co bude?“ zeptala se a nastavila pravou ruku. Levou rukou sáhla do dlouhé pochvy připevněné na levé noze a rozepnula pásek přehozený přes rukojeť.
„Cvak“ rozlehlo se po ztichlé místnosti Ziky už měla v levé ruce dlouhý tenký a i ostrý meč, který směřoval na Thomasovo krk. Ten jen sáhl do kapsy a vytáhl dvě stokoruny „Stačí?“ zeptal se s opovržením a strachem zároveň.
„Asi si dojdu za tvojí učitelkou n matematiku, co si MĚL za známku… Ale to už budeš kaput.“
Thomas se asi vyděsil a dal jí zbytek do pětistovky. Ziky řekla jen díky „a nemysli na mě“ a odešla z chodby. Vešla do kratší chodby, kde byly troje dveře – ŠKOLNÍK, a dva sklady učebnic a knih na vyučování. Vydala se do ředitelny. Vyřídla všechno rychle a tajuplně neúplně, takže se říďa nic nového nedověděl... Pak se vydala do posledního, třetího, patra do její třídy. Učitel právě vešel z kabinetu, Ziky otevřela dveře, když v posledních lavicích uviděla...
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Ziky Ac Yanto

avatar

Počet príspevkov : 40
Registration date : 19.05.2008

OdoslaťPredmet: Re: Ziky Ac Yanto   Št 21 august 2008, 12:13

Takhle dlouho, že sem sem nenapsala? Embarassed Sorry... No, dodávám dílky (i když jste mě opravdu zklamali Cool )

"Ne to jsou jen obyčejní žáci.." oddychla si černovláska. V zadních lavicích totiž seděli tři žáci - žlutovlasý a modrooký chlapec, růžovovlasá a zelenooká dívka a třetí černovlasý a modro-černooký kluk. Koukali na sebe. Koukali by jistě ještě dlouho, kdyby učitel neřekl "No jistě. Já jsem úplně zapomněl..." zasmál se a pak se obrátil k právě příchozí "Pojď jsem ke mě... Ricky?" zeptal se pochybovačně.
Příchozí "Ricky", jak ji nazval učitel, odtrhla zrak od černovlasého chlapce a obrátila pozornost k učiteli. Vydala se jistým, rychlým krokem k učitelovu stolu s odpovědí "Ne. Ziky." zašeptala, aby to slyšel jen on. Ihned zareagoval "Ach ano... Omlouvám se." když k němu Ziky došla a obrátila se ke třídě (kde mimochodem seděl i její velmi slabý nepřítel Thomas, černovlasý a blonďatý kluk a růžovovlasá dívka) a čekala (nenápadným pohledem těkala po třídě) učitel se též koukl na své (teď vzorné a zvědavé) žáky a dal se do povídání "Dnes jsem velmi poctěn, že vám mohu představit mou novou žákyni a vaší spolužačku, ovšem. Dál už se vám představí sama." dopověděl (s čímž tedy Ziky nepočítala) a začal si rovnat učebnice a pak něco psát a kreslit na tabuli. Když si náhodou všimnul, že Ziky jenom kouká po třídě, napomenul ji "Milé děvče, nemáme na to celou hodinu." a Ziky pochopila, že by si asi měla pohnout. Začala
"Jsem Ziky Ac Yanto. Vím že mé jméno zní divně, ale když se na mě kouknete - co vidíte?" chtěla ihned pokračovat, když nějaký drzý kluk odpověděl "Já vidím pěknou, neznámou kočku". Ziky to nemohla přejít jen tak a hodila po něm znuděným pohledem s poznámkou "Vtipné" a pak pokračovala přehlížeje neustávající chlapský smích "Vidíte divnou osobu. Nejsem jako vy. A jako vy být rozhodně nechci. Je mi 15 a jsem ve znamení raka, tudíž živlem voda. Mé zájmy se jistě liší od těch vašich- bojové umění, meče, zbraně, komixy a minulost. Moji mazlíčci nejsou jako vaši mazlíčci. Sára a Yayu" když řekla tyhle dvě jména, vešli do místnosti její dvě přítelkyně - Sára - mohutná vlčice a Yayu - pružná a hubená gepardice. "Myslím..." dodala "Ke mě je to asi vše." obrátila se k učiteli "Pro knihy si mám prý dojít o velké přestávce. Nevím kam, ale jsem si jista, že tam trefím. Velká přestávka je až po druhé hodině, takže na tuto, ani příští, hodinu nemám učebnice. Kam si mám sednout?" Učitel přestal psát a koukl po třídě. Chlapci, kteří vedle sebe měli volno si sundali z volných židlí aktovky. Děvčata udělala opak, snad kromě jedné. Měla tmavě blond vlasy, delší než měla sama Ziky, zelené (přitom zvláštní) oči a na sobě dlouhou sukni a halenku. Vypadala stydlivě a osamoceně.
Učitel si očividně všiml jejího pohledu a řekl "Jdi si sednout támhle k Angele Swenové - je to dobrá češtinářka a tuhle školu zná líp než svoje boty. Je to asi nejvzornější žačka, takže ti může dát dopsat nějaké poznámky a ukázat ti, co jsme probírali a co nás čeká. Pokud ti to tedy nebude vadit, Angelo?" otočil se k dívce. Začervenala se a postavila se, než začala mluvit "Jistě, pane Mc Miele, bude mi potěšením." pak se posadila a zajela hluboko do židle, tak aby byla co nejméně vidět. Svojí aktovku měla jako jediná na háčku u lavice, kde měla být. Učitel na Ziky kývl a začal zase něco na tabuli. Ziky si šla sednout k dívce v předposlední lavici v řadě u okna (nejdále ode dveří). Když procházela kolem lavice černovlasého kluka uslyšela obdivný pohvizdek. Těšilo ji to. Nepatrně se usmála. Dosedla na židli vedle Angely. "Ahoj..." pozdravila nesměle Angela. Ziky využila příležitosti a sebejistě opětovala pozdrav "Čau." podávala jí ruku "Ziky" řekla. Angela to pochopila a podání jí opětovala a odpověděla "TA-TICHÁ-ŠEDÁ-ŠPATNÁ-MYŠ Angela". Stiskli si ruce. "Proč?" zeptala se Ziky.
"Co proč?" divila se Angela
"Proč TA-TICHÁ-ŠEDÁ-ŠPATNÁ-MYŠ Angela?"
"Angela je moje jméno."
"To vím. A dál?"
"Co dál?"
"TICHÁ-ŠEDÁ-ŠPATNÁ-MYŠ? Proč?"
"Co proč?"
"Si bezva. Je s tebou legrace" řekla Ziky, když si všimla, že to Angela nemyslela vážně "Ale už opravdu" řekla o něco vážněji
"Nikdo ze třídy mě nemá rád."
"Řešila si někdy základ problému? Je to opět ona svatá otázka "PROČ", ne?"
"Asi jo."
"A přemejšlela si nad tím někdy?"
"Ne" přiznala Angela
"Tak to vyřešíme spolu. Pod podmínkou..."
"Ach jo, zase za peníze..." povzdychla si sympatická bloncka
"...,že si vezmeš tohle" a podšoupla jí dvě dvojstovky "a ukážeš mi školu a když budeš chtít, tak i město" řekla o něco mileji Ziky
Angela na to koukal tak nějak divně a pak to odšoupla zpátky k černovlásce se slovy "Ne, to si nemůžu vzít..."
Ziky obratem ruky chytla peníze a strčila se Angele do kapsy "Když ne po dobrým, tak po zlým. Jsou tvoje."
"Tak, žáci. Dnes se budeme učit o slavném spisovateli... Kdopak ví jakém?" přerušil debaty učitel
"Žádném, protože dnes máme sloh." ozval se černovlasý kluk a pak se zájmem koukl na Ziky
"Chytrý hoch. Malá jednička, Saii." Ziky měla pocit, že se jí myšlenky zbláznili "Jak se jmenuje ten Sai doopravdy?" zeptala se Angely, která odpověděla "Saimon"
"Napíšeme si slohovou práci na téma... Má oblíbená zvířata." (mimochodem Sára a Yayu už jsou pryč - čekají před školou. Učitel si nejspíš myslí, že je ve čtvrtých třídách, ale nikdo mu to nevyvrací, jen Angela zvedá ruku, ale Ziky jí to zatrhne "Vidíš, tohle je jeden z důvodů. proč tě nemají rádi. Maj radši lehčí práce, a když jí dostanou, bonzneš to. A ještě... Tohle téma bych si ráda napsala... Ty snad ne?"

Po 45 minutách se ozvalo opět zvonění "Crrrrrrrrrrrrrr" tentokrát osvobozující, na druhou stranu i varující před blížícím se nebezpečím záplav otázek.
"Hele, Angelo..." začala váhavě a přitom rychle Ziky. Všimla si totiž, že všichni si hodili učení do tašky a nový učebnice na lavici a směřovali k ní. Kromě těch tří vzadu. Mrzelo ji to, ale musela pokračovat "Hele, Angelo... Já se teď zdejchnu - nemám ráda velkou společnost." řekla a ukázala palcem za sebe. Angela na ni mrkla a kývla. Naznačila, že jí drží palce. Někdo položil Ziky ruku na rameno "Hele, ty nová..." Ziky vyskočila vysoko nad ně a přistála za udiveným hloučkem "Nechte mě!" sykla přes rameno, nasadila si roušku a pak si kolem čela uvázala její čelenku - černou s fialovýma okrajema a se znakem Konohy. Rozeběhla se a vyběhla ze třídy. Ještě stačila vrhnout zkoumavý a zároveň smutný pohled na černovlasýho kluka, který si to všechno prohlížel, ale bez velkého zájmu. To Ziky klesla nálada, ale pak pod myšlenkou, že se možná znají... Hned ji zavrhla. No nic. Vyběhla nahoru po schodech a nějakým způsobem se ocitla na půdě, potom na střeše.
"Takový krásný pohled... Skoro jako..." dříve si ty myšlenky nepřipouštěla, ale teď si je chtěla připomenout - připomenout minulost, vzpomínky... "jako v akademii… S ostatníma, když jsme vyráželi na mise. Vždyť jsou to jenom dva roky a já už si vyčítám, co jsem udělala..." zrovna když se chtěla dostat k myšlence, že se pokusí tam vrátit, uslyšela nepatrný zvuk školního zvonku "Sakra!" zaklela a byla ihned ve třídě. Prohnala se jako hurikán a seděla ve svojí lavici s už připravenýma věcma "Dík" špitla směrem k Angele.
"Není za co."
"Hele, Angelo, co děláš dneska po škole?"
"Jdu na oběd a pak musím pomáhat doma. Víš… My máme statek, farmu… A já musím prostě pomáhat s koňma, krávama… Dobytek.“
„Faktis?“
„Jo, proč?“
„Po O. tě zvu na zmrzku a pomůžu ti doma. Teda jestli chceš…“
„To víš že jo, ale co za to chceš?“
„Až budeš mít čas a bude se ti to hodit ukážeš mi město a seznámíš se se Sárou, Yayu a Saskií. Někdy ke mně zajdeš a ukážeš mi to učení. Platí?“
„Platí.“
Debata byla ukončena, páč vešel učitel.



A další dílek (holt toho máte víc najednou - ale co... stejně si to nikdo nečte Rolling Eyes )

„Kdybych si -od doby co jsem se naučila psát- psala deník, byl by tohle ten nejnezajímavější den v mém životě… I když…“ přemýšlela Ziky cestou autobusem, zatímco jí Angela vypravovala o její rodině „… ten Sai je celkem podobnej…“
Z myšlenek jí vytrhl Angeličin hlas „Posloucháš vůbec?“ zeptala se posmutněle bez naděje v hlase
„Jo – Si jedináček a štve tě to. Máš sice hodný rodiče beze sporů, ale to tě taky štve – protože nechceš rušit poklidnou atmosféru v domě, ani si nepřipustíš myšlenku, že by si se zeptala, jestli můžeš do rána ven. Nebo ne do rána – třeba do deseti. Nechápu tě – tak prostě zdrhni, ne?“
„Ach jo! Právě se ti to pokouším vysvětlit!“
„Nevšimla jsem si…“
„No dobře, tak sem se k tomu chtěla dostat teď“
„Těžko“ Ziky ukázala prsem s jejím černým nehtem z okna „Vystupujeme.“
„Hmmm…“ vzdala to Angela
„Tak zůstaneš spát u mě a něco podniknem?“
„Rodiče mě nenechaj – a to zvlášť, když tě znám sotva den.“
„Ale nechaj“ ušklíbla se vítězně Ziky a vytáhla z pochvy dlouhou příčnou (samozřejmě) fialovo-černou flétnu na levou stranu „Vidíš jí?“ ujišťovala se Angely
„Jo. A?“
„Co A?
„No –A- jako A co dál?“
„Tohle, milá, zlatá, je hypnotizující flétna – unikátní kousek – žádnej padělek. Byla vyrobená před 15ti lety – to je k mýmu narození. Vyrobila ji moje matka s ostatními členy… umm… rodiny, jo…“ v duchu si Ziky oddychla „Říkat s ostatními členy klanu Ac Yanto by bylo vážně blbí…
„Nekecej“
„Můj brácha má ode mě podobnou. Sou jí tak zhruba 2, spíš 3 roky.“
„Ty máš bráchu?!“ zajímala se Angela
Ziky si v duchu nadávala „Skvělí! A ty blbej mozku – OKAMŽITĚ NĚCO VYMYSLI!“
„Jak se jmenuje? Jakej je?“
„No… mpfff… Jmenuje se… No, je o necel rok mladší než já – není to můj vlastní brácha, no a víš… Nebydlí tu se mnou ve městě…“ a mozek jí opakoval „No jasně! Zapomněla si dodat, že vůbec nebydlí na planetě Zemi! Nebo taky můžeš říct, že ty taky nejsi tady od saď!“ ale to už Ziky měla žvástů plný… ummm… nehty! „MLČ! Nebo ti dám padáka!“ ale hlas se zase ozval „Ha ha a ještě HA!“ Ziky sváděla vnitřní boj „Yugaii! Nech si toho laskavě, ano?“ okamžitá odpověď „Tak OK. Zase letím.“ Ziky začala být zvědavá „A kam?“ Yugai jí odpověděla „Zjistit, kdy tu je nejbližší zábava a taky se kouknout po městě – až budeš něco hledat. Tak jo. Když mě budeš potřebovat, tak jednoduše zavolej.“ A byla pryč z její mysli
„Tak to jo, jasný. A přijede někdy na návštěvu?“
„Ne. Určitě ne. Asi ho už v životě neuvidím“ Ziky začaly z očí téct červené, krvavé slzy. Když si toho Angela všimla, nadšení jí přešlo a omlouvala se „Já… nechtěla jsem se tě dotknout… Promiň. Už to neudělám…“ také posmutněla
Ziky zatřepala hlavou a slzy slétli z jejích tváří a vyloudila malý, falešný úsměv „Dobrý. Fakt“ neznělo to přesvědčivě „Ale byla bych radši, kdybychom tohle téma uzavřeli. Neva?“
„Když chceš“
Vystoupili v naprosté tichosti. Šli v naprostém tichu. Ziky slyšela jen vlastní tlukot srdce, dech a kroky. Okolí nevnímala. Cítila se opuštěná. „Nechala jsem tam kus sebe. Nechala jsem tam JEHO, bráchu, mistra, nepřátele, přátele a… Prostě svůj kus. Proč? PROČ?!“ myšlenkami byla úplně jinde, než vedle Angely – její nové kamarádky. Najednou se ozvala hudba. Byla to japonská, klidná, rychlá hudba. Ziky naskočila husina „Proč sem ten krám nenechala doma?!“
Angela se po chvíli, co se to Ziky snažila ignorovat ozvala „Zvoní ti mobil?…“
„Jo. Promiň…“ začala se přehrabovat v tašce „Mam ho.“ řekla nenadšeně po pěkné chvíli čekání a koukla na displej „Neznámé číslo“ řekla nahlas a pak se zeptala „Jdi napřed – nevím kdo to je. Doženu tě, jo?“
„Jo“ odpověděla Angela a šla pomalu dál
„Haló?“ zvedla Ziky telefon se zatajeným dechem a v duchu si říkala „Kdo volá? Nikdo nemá moje číslo!“
„Ziky Ac Yanto? Jste to VY?“
„Kdo se ptá?!“
„Znám vaší minulost – vím, že se chcete vrátit. Jsem od tamtud. Poslali mě, abych vás přivedla.“
„Kdo je tam?!“
„No kdo asi! Segra – ty už mě ani nepoznáš?! Asia, ne?! Pohni – čekám u tebe doma.“
„Ale…“
„Píííp, píííp, píííp…“
„Angelo!“ Ziky jí doběhla téměř okamžitě
„Co?“
„Musím hned domů! Vím, že to zní divně, ale… Nevím, kdy se vrátím… Jestli vůbec…“
„COŽE?“ vyděsila se Angela
„Prostě… Asi jedu za bráchou a nevím, jestli se budu moct vrátit.“
„Proč?“
„Protože… heh… Je to dlouhý příběh.“
„mám času dost.“
„Já ne. Musím jít. Doma na mě… někdo čeká.“
„Tak jo. Dej mi aspoň číslo.“
Ziky jí ho dala „Stejně jí to nebude nic platný…“ myslela si.
„Budeš mi chybět.“ špitla Angela
„Vždyť ty mě taky“ objali se
„Tak ahoj.“
„Sbohem“ řekla Ziky a běžela k zastávce. Hned za rohem zmizela. Zbyl po ní jen obláček kouře.


Doma:
„Asio! Kde si?!“ Ziky vpadla do domu se Sárou a Yayu v patách. Saskie jí byla omotaná kolem nohy.
„V kuchyni. Piju čaj.“
Ziky se rozběhla do kuchyně s připraveným mečem k útoku. Nakoukla dovnitř ale pak u meč a batoh zahodila „Asio…“ vydechla „Jak si se sem dostala?“
„Stejně jako ty.“
„Proč tě sem poslali? A kdo?“
„Slib mi, že nebudeš používat násilí.“
„Fajn, česný ninjovský! Tak?“
„Akatsuki. Už je to tam samotný prej nebaví.“
„To si tu jenom kvůli tomu?!“
„No…“
„A co Sasuke? Haku? Kakashi? Diana? A ostatní? Ti nic?!“
„No… Je pravda, že…“
„Neřeš. Teď – jak se dostaneme zpátky? Musím Sasukeho donutit, aby se vrátil a…“
„No právě…“
„Co právě?!“
„Sasukeho jsem za celou dobu neviděla…“
„A co Haku a Kakashi? A…“
„Spojila jsem se jenom s Dianou. Říkala, že tam toho je fůra – habaděj a že by ses tam cítila jako v ráji! A tak jsem se přidala do Akatsuki. Vystřídala jsem Kisameho místo a sem v týmu s Itachim… Jak víš – nemáme se v lásce.“
„Ty si u Akatsuki?!“ žasla Ziky a Sára s Yayu začali na Asiu vrčet.
„No jo… Oni mě totiž naučili, jak se sem dostanu… Ale spotřebovává to hodně čakry… A při častým používání tě to i zabije – to jsem se dočetla. Jdeš, nebo ne?“
„Dost, holky!“ řekla ke zvířatům a pak se obrátila na sestru „Jdu si sbalit.“
„Čekám tady“
Ziky si brala jeden batoh na záda, do každý ruky dva, Sára na sobě měla jeden, Yayu taky a přivolaná Yugai nesla čtyři. Zvířata na sobě měli přivázané pochvy s meči a ostatními zbraněmi. Asia potřebovala mít volné ruce.
„Jdeme na to!“ prohlásila Asia – starší sestra Ziky. Byla to také černovláska s černýma očima, byla starší, v černém oblečení, hubená, ale přece jen – Ziky byla hezčí. Asia začala dělat pečetě a najednou… Všichni zmizeli… Co po nich zůstalo? – Prázdné ticho a dům…
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi
Sime

avatar

Počet príspevkov : 510
Registration date : 31.01.2008

OdoslaťPredmet: Re: Ziky Ac Yanto   So 30 august 2008, 01:50

Neměla sem čas, ale přečtu všechno a okomentuju, ale vážně, dělej ty odstavce, nebo si takhle odrazuješ čtenáře...
Návrat hore Goto down
Zobrazit informácie o autorovi http://sime.blog.cz
Sponsored content




OdoslaťPredmet: Re: Ziky Ac Yanto   

Návrat hore Goto down
 
Ziky Ac Yanto
Zobraziť predchádzajúcu tému Zobraziť nasledujúcu tému Návrat hore 
Strana 1 z 1

Povolenie tohoto fóra:Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.
NarutoFans :: Vaša tvorba :: FanFiction :: FanFiction :: FanFiction na pokračovanie-
Prejdi na: